Úvod:
Po skončení sezony 2011 jsem se sám sebe ptal kam za rok. Zaujal mě cestopis o Norsku. Po přečtení několika dalších bylo rozhodnuto. V roce 2012 se pojede na sever! Můj parťák už takové nadšení ze severu neměl a já se nakonec vydal sám. Jak už to tak bývá vše je otázka peněz a na severu to platí dvojnásob. Vše dopadlo dobře a já se mohl vydat se svou Hondou CBR 1100XX Super Blackbird na cestu dlouhou necelých 10 tis. km. Jak ujet takovou porci kilometrů za 14 dní a užít si to, se dočtete níže.
Příprava:
Už na podzim jsem si přečetl snad všechny cestopisy a informace co se severských států týkají. Začal jsem si dávat dohromady všechna místa a zajímavosti, které bych chtěl cestou navštívit. Někdy na přelomu roku vznikl přesný plán trasy, který už zůstal nezměněn. Z výbavy na motorku jsem si nechal svařit držáky bočních kufrů, jelikož jsem doposud používal textilní brašny a horní kufr. Sehnal jsem jeté kufry, pořídil samonafukovací karimatku (doporučuju) a kvalitnější spacák. Sjednal jsem si pojištění a pro jistotu i asistenčku. Odjezd jsem si naplánoval na neděli 10. června brzo ráno. Celou sobotu jsem si připravoval věci a snažil jsem se vše na motorku nacpat. V 10 hod. večer jsem měl komplet sbaleno a pro zajímavost jsem zvážil bagáž. Horní kufr 16 kg, boční 12 a 13 kg, dolní válec 10 kg a horní válec 11 kg. Celých 62 kg. Teď už rychle spát, ve 4 hod. jsem chtěl vyrazit.
Den 1 (10.6.2012):
Moc jsem toho nenaspal, cestovní horečka se projevovala maximálně. Ve 3:00 poslední pořádná snídaně na dlouhou dobu. Dobalil jsem poslední drobnosti a lehce po 4. hod. vyrazil. Hned po ujetí pár km jsem se pobavil, když jsem potkal kousek od místní diskotéky sotva chodícího kamaráda. Nevěděl jsem, kdo komu má přát šťastnou cestu…J Pokračoval jsem přes Náchod do Polska, kde by se dala mlha krájet. Od 8 hod. už slunečno. Hned 1. tankovaní ukázalo, že benzin v Polsku nebude tak levný, jak se všude píše. Vycházel 43 kč/l a to v celém Polsku. Co se silnic týče, nemůžu mít téměř výtku. Nejspíš díky pořádání fotbalového Eura byly silnice ve skvělém stavu. S řidiči už to bylo horší. I přes to, že jsem potkal 3 hlídky, které měřily rychlost, všichni tam jezdí jak smyslů zbavení. Minimum ve vesnici 70 km/h, předjíždějí jakkoliv a kdykoliv. Byl jsem rád, že jsem večer přejel hranice do Litvy. Původně jsem chtěl spát na volno, ale po příjezdu do Kaunas jsem si řekl, že si po dnešku zasloužím sprchu.:) Zadal jsem do navigace hledat kempy a přímo v Kaunas jsem se v jednom ubytoval. Chlápek v karavanu u vjezdu uměl anglicky asi 20 slov, která točil stále dokola. Nebral eura, takže jsem zaplatil kartou 9E. Rozbalil jsem stan vedle dvojice Finů. Majitel se pak ještě přišel zeptat, jestli je vše v pořádku a snažil se mi říct, že jezdí do Čech a jak máme dobré pivo. Obdaroval jsem ho jednou z šesti plechovek, které jsem vezl. Pak už jen sprcha a spát.
Denní km: 1033/1033/9452
Počasí: ráno mlha, zbytek dne slunečno a 25 °C
Trasa: Kutná Hora-Náchod-Wroclaw-Warszawa-Suwalki-Kaunas
Den 2 (11.6.2012):
V noci byla pěkná bouřka a nebe už zůstalo zatažené. Pršelo mi při balení stanu, to je vždycky příjemné. Odjel jsem kolem půl osmé. Po rozsvícení rezervy jsem zajel k 1. benzince, kde nebrali eura. Ptal jsem se tedy, kde je další. Prý 10 km. Pokračoval jsem tedy dál a opravdu po 10 km byla pumpa, kde pro změnu měli jen plyn. Další s benzínem je prý 20 km. To už jsem měl celkem pochyby. Naštěstí na třetí pokus vše vyšlo a já si natankoval. Cena okolo 31 kč/l byla luxusní. Za Šiauliai jsem chtěl navštívit Horu křížů. Bohužel jsem si předem nenašel kde přesně to je a ukazatele tam nebyly. Navíc pršelo celý den a neměl jsem ani náladu to hledat. Pokračoval jsem dál do Lotyšska. Lotyšské silnice jsou hodně rozbité, nejhorší z celé cesty. Projel jsem Rigu a pokračoval do Estonska podél pobřeží. Dnešní cíl bylo dojet do Kundy. Dorazil jsem tam za stálého deště a udělal jsem pár fotek u značky. V tomhle počasí se mi nechtělo nikde rozbalovat stan a tak jsem pokračovat do Tallinnu na trajekt. Dojel jsem k terminálu, zašel jsem si koupit lístek (53 E) do Helsinek a čekal jsem na nalodění. Motorku mi přikurtovali a já mohl v klidu jít na palubu. Prošel jsem si loď a usadil jsem se před televizí. Ty 3 hodiny utekly na trajektu celkem rychle. Při scházení do prostoru s auty každý táhnul neskutečné množství chlastu, Fini to tam skupovali po bednách. Vyjel jsem v Helsinkách kolem jedné a pokračoval směr Tampere. Po asi 100 km jsem zajel mimo hlavní silnici a našel pěkné místo na přespání. Naštěstí už nepršelo. Musel jsem se hned nastříkat repelentem, protože komárů tam bylo opravdu hodně. Tady už bylo světlo jak ve dne celou noc. Usnul jsem kolem 3. hod.
Denní km: 881/1914/9452
Počasí: celý den déšť a 13 °C
Trasa: Kaunas-Riga-Kunda-Tallinn-Helsinky
Den 3 (12.6.2012):
Ráno mě kolem 9. hod. vzbudilo sluníčko a to se hned vstává líp. Vysušil jsem všechny věci včetně stanu a pokračoval do obce Nokia. Zastavil jsem na benzince a zase to byl automat jen na karty (ve Finsku většina benzínek). Já je prostě nemám rád. Vložil jsem kartu, zadal pin a zvolil částku, za kterou chci palivo. Zmačknul jsem tlačítko pro lístek (tak jako na benzince předtím) a vyjela mi karta. Jenže nevytekla ani kapka benzinu. Skvělý, říkal jsem si, odečetlo mi to peníze a nemám benzin. Ptal jsem se lidí kolem, ujal se mě až securiťák, který uměl aspoň trochu anglicky. Ukazoval jsem mu lístek a on ať si zajdu do obchodu hned naproti. Tam mi nedokázali pomoct. Venku stál motorkář s Finkou SPZ. Kouknul na lístek a říkal, že mi to nic neodečetlo, ať nejdřív natankuju a až pak tisknu lístek. Připadal jsem si jak blbec, hold jen umět číst. Přitom někde se opravdu nejdřív tiskne lístek. Dojel jsem do Nokie, nakoupil v Lidlu a nestačil jsem se divit, když tam byly hrací automaty! Když nemůžou pít tak aspoň hrajou.:) Další cíl byl kostelík v Petäjävesi. Dál jsem jel přes Jyväskyla a do Oulu. Hledal jsem plac na spaní kousek za Oulu, nakonec jsem našel pěkné místo s milionem komárů a mušek. Takhle rychle jsem stan ještě nepostavil, repelent totiž moc nefungoval.
Denní km: 753/2667/9452
Počasí: ráno sluníčko, zbytek dne krátké přeháňky a 16 °C
Trasa: Helsinky-Tampere-Nokia-Petäjävesi-Jyväskyla-Oulu
Den 4 (13.6.2012):
Ráno jsem se probral do krásného slunečného dne. Odjel jsem po 8. hod. Za Rovaniemi se překračuje severní polární kruh a Fini toho náležitě využívají. Autobusy sem vozí davy lidí, hlavně ze země vycházejícího slunce. Člověk to poznal díky neustávájícímu cvákání závěrek foťáků.:) Zase jsem měl problémy s tankováním na kartu. Lístek vyjel, ale benzín netekl. Tentokrát už to nebyla moje blbost. Naštěstí mi v přilehlém obchodě po odevzdání lístku sepnuli tankování bez karty a já si v klidu natankoval a rozdíl doplatil. Na svačinu jsem se stavil v supermarketu a pěkně jsem pokecal s klukem, co šel okolo. Ptal se kam jedu atd. Říkal, že by si taky koupil motorku, jenže se tam dá jezdit jen 3 měsíce. Jak jsem se blížil k Nordkappu bylo horší a horší počasí. 400 km před Nordkappem bylo jen 7 °C, pršelo a fičel vítr. Za Inari jsem odbočil ze silnice E75 (na kterou jsem rád vzpomínal, co se kvality týče) na norskou E6. Ta byla hrozná. Díry a nerovnosti úplně běžné. Ani nevím jak, ale dojel jsem v té kose až k tunelu před ostrovem Mageroya. Projel jsem tunelem, který vede 212 m pod hladinu moře. Je to hodně zvláštní pocit, tunel je opravdu do účka. Po vyjetí mě stáhli o 70 NOK a já pokračoval ke slavnému Nordkappu. Okolo půlnoci jsem tam s problémy dojel. Vítr byl takový, že jsem jel po rovině na koleno a v zatáčce mě zas rovnal. Zaplatil jsem studentský vstup na Nordkapp 150 NOK (jinak asi 270 NOK) a zaparkoval jsem někde v mlze. Všude byla spousta karavanů, ale motorka žádná. Šel jsem se podívat do haly, kde jsem se hlavně trochu ohřál. Zavírali v 1:00 a otevírali až v 10:00. To překazilo můj plán spát někde vevnitř. Varianta jízdy zpět někam do kempu nebo někam na volno byla zamítnuta hned. Zbývalo postavit stan u motorky na parkovišti. Vítr byl tak silný, že stavět stan byl nadlidský výkon. Nakonec se to povedlo, ale musel jsem dát na kolíky velké kameny, protože je to vytrhávalo ze země. Byla to nejhorší noc, vichr lomcoval se stanem a hnal vodu spodem do stanu. Nějak jsem to přežil.
Denní km: 913/3580/9452
Počasí: ráno krásně 17 °C, odpoledne 7 °C, déšť, vichr a mlha
Trasa: Oulu-Rovaniemi-Inari-Nordkapp
Den 5 (14.6.2012):
Když jsem ráno skládal stan, asi se na mě už nemohla dívat Francouzka z karavanu vedle, která mi přinesla horké kafe. Nabalil jsem věci na moto a šel do haly. Zhlédnul jsem panoramatický film, nakoupil pohledy, vyfotil se u globu a rychle vyrazil na jih.:) Měl jsem v plánu ještě túru na „pravý“ Nordkapp, je to výběžek ještě severněji. Bohužel v tomhle počasí to nemělo vůbec cenu. Počasí se trochu zlepšilo až za tunelem. Zaplatil jsem za průjezd dalších 70 NOK. Potkával jsem spoustu sobů okolo silnice. Občas si vykračovali v klidu na silnici. Dojel jsem do Alta a rozhodl jsem se, že tu zůstanu v kempu. Chtěli 100 NOK + 20 NOK za žeton na sprchu. Postavil jsem si obydlí, dal horkou sprchu a uvařil jídlo. Najednou byla nálada úplně někde jinde. Navečer jsem si projel město a stavil se v muzeu pravěkých rytin. Jsou tam dvě stezky, na kterých jsou k vidění ony rytiny.
Denní km: 264/3844/9452
Počasí: ráno 5 °C, vichr, déšť a mlha, odpoledne 10 °C a prosvitovalo sluníčko
Trasa: Nordkapp-Alta
Den 6 (15.6.2012):
Ráno trochu sprchlo, ale nic dramatického. Vyrazil jsem kolem deváté a jel směr Narvik po E6. Silnice vedla od moře až do 400 m n. m., kde bylo ještě hodně sněhu a zamrzlá jezera. V plánu bylo podívat se do Tromsø, to jsem nakonec vynechal. Zastavil jsem se pouze u vodopádu, který jsem si předem našel. Dal jsem si několik km s XX po štěrku. Projel jsem Narvik a našel jsem skvělé místo přímo u moře. Rozbalil jsem bydlení, uvařil něco dobrého a šel spokojený spát.
Denní km: 611/4455/9452
Počasí: celý den zataženo, 10 °C u moře, 5 °C nad 300 m n. m.
Trasa: Alta-Narvik
Den 7 (16.6.2012):
Ráno vymetená obloha a 10 °C, co víc si přát? Odjel jsem v 7:30 směr Lofoty. První cíl bylo městečko Andenes. Jedna zatáčka za druhou, kvalitní asfalt, neskutečné výhledy v kombinaci se skvělým počasím připomínaly motorkářský ráj. Trochu to zkazilo až hledání benzinky. Ta první podle navigace byla mimo provoz a k další to bylo 30 km. Dojel jsem tam, ale zase to byl jen stojan na kartu. Moji kartu mi to navíc nebralo. Nikde nikdo a já už si nemohl dovolit hledat další. Čekal jsem na spasitele…J Přijelo auto s norskou značkou, poprosil jsem je o použití jejich karty. Byli to Holanďani s půjčeným autem. Natankoval jsem si na jejich kartu a zaplatil jim hotově. Tímto jim ještě jednou děkuju!:) Vydal jsem se směrem Moskenes. Z Hadsel do Fiskebo jsem jel lodí 25min (60NOK). Pokračoval jsem do Nusfjord, rybářské vesnice na seznamu UNESCO. To už byl jen kousek do vesnice s názvem A. Trajekt do Bodo jel z Moskenes. Čekal jsem na loď asi 2 hodiny s partou mladých Rakušáků. Ve 22:15 jsem se nalodil a zaplatil 273 NOK za lístek. Výhled z lodi na Lofoty byl úžasný. V 01:30 jsem vyjel v Bodo. Vyjel jsem z města a hledal místo na přespání. Rozložil jsem to na lesní cestě u silnice.
Denní km: 690/5145/9452
Počasí: celý den jasno 13 °C
Trasa: Narvik-Moskenes-Bodo
Den 8 (17.6.2012):
Ráno byla zamračená obloha a 16 °C. Jelikož jsem šel spát někdy ve tři, odjel jsem až kolem půl 11. Spal jsem kousek od vesnice Saltstraumen, kde jsou pod mostem nejsilnější vodní víry na světě. Bylo to hodně zajímavé, ale neviděl jsem je v plné síle. Pokračoval jsem dál pobřežní cestou po silnici č. 17. E6 by sice byla rychlejší, ale nezajímavá. Cestou do Mo i Rana jsem projížděl dvěma tunely (jeden z nich 7,6km) a dvakrát jsem se svezl lodí (45 NOK a 84 NOK). Při čekání na druhou loď jsem se bavil se třemi Němci na H-D, kteří jeli něco podobného co já. Byli na srazu v Rize a na Nordkappu měli den přede mnou hezky. Nechápali, jak jsem mohl dojet na Nordkapp za 4 dny.:) S jedním z nich jsem se bavil i na lodi stylem anglicko-německy. Vypadlo z něj, že to není rodilý Němec, ale pochází ze Srbska. V tom ho napadlo, že vlastně může mluvit srbsky a bylo mu rozumět celkem dobře. Z lodi byl vidět na pobřeží malý globus, který značil překročení severního polárního kruhu zpět. Z Mo i Rana jsem jel po E6 směr Trondheim. Vyspal jsem se na odpočívadle v přístřešku na stole. Konečně jsem nemusel rozbalovat stan, což bylo fakt příjemný.
Denní km: 531/5676/9452
Počasí: přes den 20 °C a polojasno, večer déšť.
Trasa: Bodo-Jetvik-Mo i Rana-Majavath
Den 9 (18.6.2012):
Probudil jsem se do deštivého dne. Zabalil jsem si věci na moto a z karavanu, který byl celou noc na odpočívadle vylezl chlápek s malýma holkama a ptal se, jak se jsem se vyspal. Popřáli jsme si hezkou cestu a já vyrazil do Trondheimu. Byl to oprus, zase celý den v nemoku. Dojel jsem do Trondheimu a prohlédl si katedrálu. Pak mě ještě zaujaly domy u řeky. Druhý den jsem měl v plánu projet Atlantskou cestu, chtěl jsem se tedy přiblížit co nejvíc k Molde. Pršelo a tak jsem zajel do kempu. Zaplatil jsem 120 NOK + 10 NOK za sprchu. Stavění stanu byla rychlovka, protože pořád pršelo. Vedle mě se usídlili cyklisti z Ruska, dva ve stanu a třetí hodil přes lavičku plachtu a zalezl si pod ní. Já si navařil i na další den, dal sprchu a kolem půlnoci usnul.
Denní km: 534/6210/9452
Počasí: celý den pršelo, 13 °C
Trasa: Majavath-Trondheim-Molde
Den 10 (19.6.2012):
Vstal jsem už v 6:30, ale odjel jsem až v 9. Vydal jsem se na Atlantskou cestu, která oficiálně začíná ve vesnici Bud. Ta cesta začíná být zajímavá až od Vevang. Kdo to pojedete, vemte to z Molde po silnici č. 64 do Vevang. Z této vesnice vede silnice přes ostrůvky a násypy, opravdu to stojí za to. Vrátil jsem se do Molde, pokračoval jsem tunelem a pak lodí (47 NOK) až do Rauma. Nejdřív jsem si chtěl prohlídnout nejvyšší kolmou stěnu Evropy ze spoda. Bylo to jen pár km po silnici E136. Měl jsem štěstí, že vršek nebyl v mlze. Pohled to byl fascinující. Bylo tam porovnání s Eiffelovou věží, do stěny by se vešla 3x. Vrátil jsem se zpět do Rauma a pokračoval po silnici č. 63 na Trolí cestu. Každý, kdo jede do Norska by se tam měl zastavit. Po vyjetí spousty vraceček se nahoře naskytne neskutečný pohled do údolí. Dál mě čekal Geirangerfjord. Musel jsem opět využít lodní dopravy (44 NOK) a po sjetí Orlí stezky (kde jsem byl málem protijedoucím autem vytlačen do moře) jsem se ocitl u jednoho z nejznámějších fjordů Norska. Za vesnicí jsem začal zase stoupat až k odbočce na vyhlídku Dalsnibba. Vjezd byl stejný pro auta i motorky 100 NOK. Vyjel jsem na vyhlídku, kde byl skvělý rozhled do okolí. Geiranger jako na dlani. Byla tam celkem zima a začal poletovat sníh. Sjel jsem dolů mezi obrovskými bariérami sněhu a napojil jsem se na silnici č. 15, která mě dovedla až do Lom. Tam se nachází velice známý dřevěný kostel. Přespal jsem na odpočívadle na silnici č. 55 kousek za Lom.
Denní km: 413/6623/9452
Počasí: ráno déšť, zbytek dne 17 °C
Trasa: Molde-Averoy-Molde-Rauma-Geiranger-Lom
Den 11 (20.6.2012):
Vyhrabal jsem se ze stanu asi v 7 hod. Vše jsem nacpal na motorku a popovídal si se dvěma důchodkyněmi ze Švýcarska. Každý rok prý objíždějí v létě Norsko. Jaký to úžasný důchod! Ze silnice č. 55 jsem odbočil doleva k chatě Spiterstulen, od které vede značená cesta na nejvyšší horu Norska Galdhoppigen. Chata se nachází ve výšce 1100 m n. m. a vrchol má 2469 m n. m. Za vjezd k chatě jsem zaplatil na recepci 20 NOK. Převlékl jsem se, obul jsem si pohory a vydal jsem se k vrcholu. Dole byla celkem zima, ale po první stovce výškových metrů jsem se musel svlékat. Začaly první sněhová pole v kombinaci s kameny. Šlo se celkem dobře, navíc jsem měl před sebou dvojici z Norska a za mnou starší pár se psem. To jsem si chtěl udržet, protože viditelnost nebyla úplně ideální. Problémy začaly kolem 1800 m n. m., kdy mě začaly chytat křeče do stehen. Přijdu si fyzicky dost zdatný, ale předchozí desetidenní sezení na motorce udělalo své. Dal jsem přestávku a zase to bylo dobré. Musím říci, že stoupání přes sněhová pole bylo fyzicky dost náročné. Záviděl jsem dvojici za mnou trekové hole. Od cca dvou kilometrů nad mořem začal padat čerstvý sníh. Místy se to bořilo po kolena, opravdu nic příjemného. Šlo se přes 2 falešné vrcholy, až ten 3. byl Galdhoppigen. Nejhorší byl poslední úsek pod vrcholem (to jsem v tu chvíli nevěděl, byla mlha). Velké stoupání a spousta sněhu mi úplně vyřadily z provozu stehna i lýtka. Můžu říct, že tak hrozné křeče najednou do obou lýtek i stehen jsem ještě nezažil. Nemohl jsem si ani nikam sednout, všude okolo jen sníh. Stál jsem tam v předklonu a říkal si co teď? Nemohl jsem udělat ani krok výš. Hlavně jsem nevěděl jak je to ještě daleko. Zkoušel jsem jít pozadu i bokem, ale nešlo to. Nakonec jsem přišel na způsob, kterým jsem udělal aspoň pár kroků. Stoupal jsem s vytočenýma nohama ven, to zabírala třísla a já mohl pomalu, i když v bolestech, pokračovat vzhůru. Tímto způsobem jsem ušel posledních pár stovek metrů a mohl jsem si sednout na vrcholu ve vyhřáté boudě. Dal jsem svačinu a pobyl tam asi 45 minut. Výstup mi trval 3 hodiny a 45 minut. Zpátky dolů jsme šli ve stejné sestavě. To už byla sranda, člověk jen zvedá nohy a doslova běží po sněhu. Po chvíli jsme potkali trojici jdoucí na vrchol. Někde v půlce cesty šla proti mně holka a asi 50 m za ní kluk. Ptala se mě, kolik je to na vrchol. Řekl jsem, že ještě 2 hodiny. Vypadlo z ní, že to jdou už 5 hodin. Na to, že bylo kolem třetí odpoledne byla celkem v klidu. Ten kluk tam opravoval hůlku a slyšel jsem:“Ku..a, co s tím je?“ Otočil jsem se na holku a říkám:“Můžem mluvit česky ne?“ Byli to první Češi, co jsem cestou potkal. S tím klukem jsem mluvil celkem dlouho, přiletěli do Osla a půjčili si tam auto. Dolu mi to trvalo necelé 2 hodiny. Došel jsem si na recepci pro žeton do sprchy (25 NOK), dal jsem horkou sprchu, uvařil jsem si a vyrazil zpět na silnici č. 55 hledat místo, kde přespím. Našel jsem pěkné odpočívadlo přímo určené pro kempování. Dneska jsem usnul jako dřevo a bál se rána, co nohy.
Denní km: 49/6672/9452
Počasí: mlha, sněžení, 0-10 °C
Trasa: Lom-Spitersulen-Galdesanden
Den 12 (21.6.2012):
Bylo velké překvapení, že nohy fungovaly!:) Asi jim desetihodinový spánek prospěl. Obloha byla vymetená. Byla velká škoda, že jsem nešel na vrchol dnes. Jel jsem po nejvýše položené silnici Norska č. 55, která vede 1440 m n. m. V Gaupne jsem odbočil doprava k ledovci Nigardsbreen. Vjezd stojí 10 NOK a už z dálky je to nádherný pohled. Motorku jsem nechal na parkovišti, vzal jsem si pohory a vyrazil k ledovci. Zdá se být hrozně blízko, ale opak je pravdou. Za poplatek vás tam doveze loď, já se radši prošel. Ledovec je obrovský a to je přitom jen malinká část z celého ledovce Jostedalbreen. Mým dalším cílem byl 24,5 km dlouhý tunel u Laerdal. Využil jsem loď (47 NOK) a za Laerdal udělal fotku u tunelu. Jet 24,5 km tunelem mě moc nelákalo, a tak jsem se vydal na původní silnici vedoucí nad tunelem. Silnice byla parádní, v nejvyšším bodě měla 1306 m n. m. Později nabídla neuvěřitelný výhled na Aurlandsfjorden a vesnici Aurland. Podle mě ještě hezčí než Geirangerfjord. Pokračoval jsem směr Odda. Využil jsem další z převozů lodí (52 NOK). Kousek za Odda jsem se chtěl podívat k dalšímu ledovci, tentokrát Buerbreen. Přijel jsem na parkoviště, kde byl jen jeden karavan. Bylo už pozdě a tak jsem tam rozbalil stan.
Denní km: 428/7100/9452
Počasí: jasno celý den, 10-23 °C
Trasa: Galdesanden-Jostedal-Laerdal-Aurland-Voss-Odda
Den 13 (22.6.2012):
Hned po snídani jsem vyrazil na ledovec. Podle mapky dole u parkoviště cesta nevypadala moc náročně. Šlo se přes kameny, skály a vodopády. Na dosti úsecích byla lana. Šplhal jsem k ledovci 2 hodiny rychlým tempem. Poblíž ledovce byla otevřená chatka, kde jsem se zapsal do návštěvní knihy. Moc lidí sem nechodí. Dolu jsem šel asi hodinku. Při balení věcí na motorku vedle mě zaparkovala dodávka s německou značkou. Chlápek se podíval na mou značku a hned začal vyprávět, jak jezdí každý rok už 30 let do Budějovic na pivo. Rozloučili jsme se a já pokračoval na silnici E134. Náhodou jsem narazil na pěkný vodopád Latefossen hned u silnice. Můj další cíl bylo až Oslo. Původně jsem chtěl pokračovat na jih ke známému Preikestolenu a Kjeragu, ale bohužel jsem měl problémy s platební kartou a hotovost by mi nejspíš nestačila. Jízda po silnici E134 byla víc než důstojným rozloučením s horami Norska. V Oslu jsem navštívil Frognerův park soch. Bylo příjemné projíždět Oslo v pátek odpoledne. Další můj cíl bylo vrakoviště aut v Töcksfors. Čekal jsem, že to bude nějak značené, ale vůbec nic. Věděl jsem jen přibližnou polohu. Po asi hodině hledání jsem to chtěl vzdát, protože všude tam byly štěrkové cesty a to není nic pro Blackbirda. Zeptal jsem se ještě místních a ti mě poslali ještě dalších 5 km po štěrkové cestě dál. Dojel jsem tam asi v 10 večer. Zastavil jsem na rozcestí, okolo mě jen 2 opuštěné domy a několik stovek vraků aut. Chodil jsem mezi auty a fotil. Bylo to hodně zvláštní místo, měl jsem takový ten zvláštní pocit. Jel jsem dál směr Malmö. Bylo pozdě a začalo pršet. V tomhle se mi opravdu nechtělo stavět stan a tak jsem pokračoval po dálnici až ke Göteborgu. Déšť ustal a já mohl rozložit na odpočívadle stan.
Denní km: 823/7923/9452
Počasí: polojasno a 18C
Trasa: Odda-Oslo-Töcksfors-Göteborg
Den 14 (23.6.2012):
Probudil jsem se v 7 a koukal do navigace na možnosti dojetí až domů. Snídaně, pobalit a v 8 jsem vyrazil směr ČR. V Malmö jsem přibrzdil u McDonalds a dal jsem si oběd. Za Oresundský most jsem zaplatil 23 E a za druhý z mostů 17 E. Projetí stojí za to, jsou to neuvěřitelné stavby. Maximální rychlost tam byla 110, jenže to bylo nemožné. Od moře šel silný vítr, který mi dal šanci jet maximálně 70. Zbytek trasy přes Německo nebyl příliš záživný, i když samozřejmě mohl. Bohužel mi Norsko natolik vybrakovalo peněženku, že jsem si nemohl dovolit strávit alespoň dva dny v Dánsku a třeba další dva dny v Německu. Jel jsem tedy přímo a dorazil jsem v 1:00. Tento den jsem ujel 1529 km po dálnicích. Na tu porci kilometrů jsem byl schopný doma ještě vyprávět a spát se mi moc nechtělo.
Denní km: 1529/9452/9452
Počasí: přeháňky a 21 °C
Trasa: Göteborg-Malmö-Kodaň-Odense-Hamburk-Drážďany-Kutná Hora
Shrnutí:
Motorka odvedla skvělou práci, ani jednou mě nenechala ve štychu. Nastaly jen 2 malé problémy. Ten první začal někdy v půlce cesty. Při dobržďování do křižovatek mi přední brzda lehce pulzovala, na brzdný účinek to nemělo vliv. Řešit to budu až teď. Druhým problémem bylo vynechání motoru vždy na pár sekund. Stalo se to asi 4x na německé dálnici. Jestli to bylo palivem nebo bordelem v nádrži se teprve ukáže. Mazal jsem jen řetěz, na který padlo jeden a půl spreje. Olej si nevzala téměř žádný. Natankoval jsem celkem 588,12 l, což dává průměrnou spotřebu 6,22 l/100km. Přes Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko si vzala 5,5 l. Ve Finsku a Norsku kolem 6,2 l. Nejvíc žrala podle očekávání na dálnici. Švédko, Dánsko a Německo jsem jel za 7,3 l. Čekal jsem spotřebu menší, jenže mi víc jak půlku cesty foukal silný boční vítr nebo protivítr. Jen za benzin jsem dal 28001 Kč. To znamená v průměru necelé 3kč za kilometr. Nejlevnější benzin jsem tankoval v Litvě a to 31 Kč/l. V Norsku se cena pohybovala od 14 NOK do 15 NOK za litr. Při současném kurzu 3,44 to dává 48 Kč až 52 Kč za litr. Cena všech trajektů a lodí byla 3445 Kč. Vstupy a poplatky za silnice stály 2519 Kč. Jídlo, suvenýry a ostatní 3261 Kč. Spaní ve třech kempech 991 Kč. Celkem to dává 38217 Kč.
Možná si říkáte, že tolik kilometrů za 2 týdny nelze ujet v klidu. Opravdu lze. Měl jsem to jet 18-21 dní, ale takhle to prostě vyšlo. Tu cestu jsem si užíval. Bylo to dáno tím, že jsem jel sám a mohl jsem si jet jak dlouho jsem chtěl a kam jsem chtěl. Vůbec se toho nebojte, jezdit sám má samozřejmě výhody i nevýhody. Ta společnost mi chyběla, ale na druhou stranu o to víc se bavíte s lidmi okolo.
Spoustu míst jsem kvůli počasí vynechal. Vyrazil jsem v červnu, protože je to měsíc s nejméně srážkami, což se mi teda moc nepotvrdilo. Rozhodně doporučuju vzít si zimní rukavice na motorku. Já jsem na ně zapomněl a někdy to bylo na hraně, i když vyhřívané hefty jely na plno skoro pořád. Dál se hodí kulich a šála, ve výše položených oblastech a na severu je opravdu zima. Trekové boty jsou nutnost pro ty, kteří si chtějí někam vyjít.
Doprava v Norsku je ukázková. Většina řidičů dodržuje předpisy, které jsou celkem přísné. Na většině silnic platí osmdesátka. V obci se drží poctivě i třicítka. Nikdo nemá potřebu předjíždět, prostě se jede pěkně v klidu v koloně. Když už se předjíždí, tak jen na dlouhém, rovném a přehledném úseku. Dejte si pozor na kvalitu silnic. Ve většině případů je perfektní, ale občas se objeví příčné nerovnosti a hrboly, které dokážou nepříjemně vyhodit. Před vyjetím jsem obul Dunlop Roadsmart. Až na Nordkapp jsem jel pořád rovně. Udělala se, podle očekávání, dost velká ploška. Měl jsem trochu pochyby o dojetí domu. Naštěstí v Norsku jsem potřeboval hlavně boky. Sjel jsem je na kontrolní značku. Po příjezdu je guma na kontrolních značkách jak na bokách, tak na středu. Předek má asi 3 mm. Gumy držely perfektně za morka i při nízkých teplotách.
Video z cesty: